Stara Sukhothai patri k perlam Thajska a jeji nejcenejsi pamatky jsou zapsany v UNESCO.
Muj vylet zacal rano v osm, kdy me hotelovy transfer odvezl na autobusovou zastavku, kde me vyzvedl dosti stary autobus a za 20 bahtu me odvezl do 14km vzdaleneho stareho mesta. Pred branou do parku jsem si za 30 bahtu pujcila kolo a zacala svou celodenni turu. Teda reknu vam, ze tak zaprasene nohy na konci dne jsem mela naposledy nekdy v detstvi, kdyz jsem si hrala na piskovisti.
Po trech a pul hodinach jsem vyjela z arealu parku a zamirila na sever za stare hradby objevovat dalsi ruiny. Na mistnim trzisti jsem si dala chutny obed (papajovy salat a mangovy shake) a vyrazila na zapad, kde jsem na kopci objevila velmi peknou ruinu chramu s velkym buddhou. Byl tam zrovna i nejaky oddil mistnich skautu (alespon tak mi v tech khaki uniformach s fialovym satkem pripadali).
Jelikoz se blizila ctvrta hodina a v pujcovne kol zavirali v pet, vydala jsem se zpet do centra. Odevzdala jsem kolo a znovu nasedla na staricky autobus, ktery me odvezl do noveho mesta. V planu jsem mela se trochu projit po nabrezi reky a ochutnat dalsi pochutiny.
Zrovna jsem fotila mlade mnichy na protejsi strane reky, kdyz me odchytil starsi mnich a pozval me do chramu na prohlidku. Jeho anglictina byla velmi chaba, ale dorozumeli jsme se. Ukazal mi areal rozestaveneho chramu a dum, ve kterem bydli mnisi. Pak mi ve svem pokojiku ukazoval fotky s turisty, kteri s nim taky meli rozpravu. Zajimalo me nekolik veci o mnisskem zivote, ale jeho anglictina nebyla bohuzel na takove urovni, aby mi porozumel.
Pak mi ukazal, jak se buddhiste modli, zavedl me do chramu a tam jsem spolecne s nim zapalila vonne tycinky a po jeho vzoru se pomodlila (jsem ateitka a svoje presvedceni nehodlam menit, ale v ramci poznavani odlisne kultury to bylo zajimave) a prispela 40 bahtu na stavbu chramu. Na oplatku je moje jmeno na jedne stresni tasce, ktera bude umistena na novem chramu.
