Hned po ubytovani a lehkem obede jsem se vydala objevovat mesto. Je neuveritelne, jak ty thajske mapy zkresluji. Na mape to vypada jako mala vesnice a pritom by se clovek pekne nachodil, nez by presel od jednoho zajimaveho mista k druhemu. Po ceste jsem narazila na pujcovnu kol a jelikoz bylo jiz odpoledne, dostala jsem jedno za 30 bht misto za 50 bahtu. A vylet zacal. Nejdrive jsem zamirila k tomu nejvetsimu lakadlu - mostu pres reku Kwai. Lide se prochazeli po kolejisti vedoucim po moste sem a tam, obcas uhlnuli na bok, aby pustili projizdejici turisticky vlacek. Taky jsem se svezla. Za 20 bahtu me vlak prevezl na druhou stranu a zpet. Jeden typek hral na jednom z pyliru mostu znamou pisnicku z filmu Most pres reku Kwai. Melo to svou atmosferu. Pote, co jsem dokoncila projizdku vlakem, jsem se take sla projit po kolejisti.
Kdyz jsem se mostu a prilehlych kramku se sperky nabazila, vydala jsem se k valecnemu hrbitovu a pak zamirila i k druhemu valecnemu hrbitovu, ktery je situovan na druhem brehu reky za mestem. V dali se zvedalo pohori a na rece byla zakotvena spousta plovoucich domu. Je obdobi sucha a je videt, ze je v rece mene vody.
Po prohlidce druheho hrbitova jsem se rozjela zpet do mesta najit valecne muzeum JEATH, ale nenasla jsem jej. Tak snad zitra, Misto toho jsem se zamirila podivat k vlakovemu nadrazi. Bylo ctvrt na sest a stankari se chystali na nocni trh, ktery zacne v sest. Jela jsem vratit kolo s tim, ze se tam vecer pujdu podivat a treba se tam i najim.
Zitrejsi program je docela jasny. Jedu se s mistni cestovkou, ktera pusobi v mem guesthousu, podivat k Erawanskym vodopadum, na zeleznici smrti, Hellfire Pass a dalsi krasy v Erawanskem NP. Uz se na to tesim, pry se u vodopadu muzu i vykoupat.
